Poznámky pod čarou

[1] Jako středověk je označována dějinná epocha mezi koncem starověku a začátkem novověku. Obvykle
je ohraničen rokem 476 (pád Západořímské říše) a rokem 1517 (zveřejnění 95 tezí reformním teologem Martinem Lutherem).

[2] Emfyteuze je feudální forma dědičného nájmu půdy a to buď na delší dobu, nebo navždy.

[3] V létě roku 1182 vypukla vzpoura české šlechty proti knížeti Bedřichovi a povstalci zvolili pražským vládcem moravského údělného knížete Konráda II. Otu. Vypuzený kníže Bedřich se uchýlil na císařský dvůr Fridricha Barbarossy, který následně donutil povstalce podvolit se Bedřichovi a Konrádovi poručil spokojit se s Moravou. Odtud se odvozuje rovnoprávná diarchie Čech a Moravy, v níž měla Morava postavení markrabství. Již v roce 1189, kdy se Konrád II. Ota stal po smrti knížete Bedřicha jeho nástupcem, byly Čechy a Morava spojeny osobou jednoho panovníka, aniž by ovšem Markrabství moravské formálně zaniklo (Čapka, 1999, 91-93).

[4] Hrabě Friedrich Wilhelm Haugvitz (1702-1765) se podílel na reformách císařovny Marie Terezie a od roku 1743 navrhoval a později i realizoval reformu veřejné správy v celé monarchii.

[5] Ke zrušení došlo na základě nařízení ministerstva vnitra č. 243/1860 ř. z. z 5. 6. 1860, ovšem jeho praktická realizace v Čechách nastala až v roce 1862 a kraje zcela zanikly až v roce 1868.

[6] Vídeňské (též katastrální) jitro je stará plošná míra odpovídající 5 756 m².

[7] Většina protektorátní legislativy upravující oblast veřejné správy byla zrušena zejména dekretem presidenta republiky č. 121/1945 Sb., o územní organizaci správy, vykonávané národními výbory. Tento dekret však, dle názoru autora paradoxně a možná až nemravně, nepřinesl obnovení osad ve stavu před 12. 6. 1941.

[8] Christallerova teorie centrálních míst vysvětluje počet, velikost a rozmístění sídel v sídelní struktuře. Byla definována v roce 1933 německým geografem Walterem Christallerem (21. 4. 1893 – 9. 3. 1969) a od 50. let 20. století je aplikována při správních reformách v některých zemích Spolkové republiky Německo.

[9] Až do vydání zákona č. 152/1994 Sb., o volbách do zastupitelstev v obcích a o změně a doplnění některých dalších zákonů, který vstoupil v platnost v červenci 1994, a který stanovil, že obec se může rozdělit na dvě a více obcí pouze v případě, že každá z nich bude mít nejméně 300 občanů. Do té doby neexistovalo kromě územních charakteristik obce žádné omezení, tudíž došlo k oddělení obcí i s několika desítkami obyvatel. Tato hranice byla převzata i do nového zákona o obcích (č. 128/2000 Sb.).