Současné vymezení Bozeňska

4.1 Současné vymezení regionu Bozeňska

Uchopení tohoto stěžejního cíle způsobem, který by vycházel především z objektivních, měřitelných a kvantifikovatelných skutečností, považuje autor za základní předpoklad vymezení správného. Veškerá územní vymezení popsaná autorem v předchozí kapitole jsou z dnešního pohledu více či méně vágní, protože sebeúplnější výčet sídel neumožňuje definovat hranice regionu s přijatelnou mírou nepřesnosti. Klíčové východisko moderního vymezení spatřuje autor ve vymezení Haasově, protože toto uvádí přesný výčet tehdejších územních jednotek – panství a statků. Haas (1948) uvádí též soupis sídel, která jednotlivá panství zahrnovala. Primárním pramenem tohoto soupisu je práce Palackého (1848), který zpracoval a publikoval soupis všech sídel v členění podle krajů, panství a královských měst království Českého ve stavu k úřednímu soupisu provedenému v roce 1843. Haas (1948) údaje z tohoto soupisu přebírá a doplňuje o údaje získané z jiných pramenů. Haasův soupis autor z důvodu snahy o dosažení maximální možné autenticity komparovaných údajů pomíjí a pro komparaci využívá přímo soupis Palackého (1848). Využitelnost Haasova soupisu je dle názoru autora snížena i skutečností, že Haas pracuje pouze s výčtem sídel, nikoli s jejich prostorovým vymezením. Na obranu Haase však autor uvádí, že tehdejší grafické možnosti a formát sborníku Bozeňsko, v němž Haas (1948) svůj článek publikoval, prezentaci údajů vycházející z katastrální mapy nedovolovaly. Palackého soupis též autorovi umožňuje podchytit správní vývoj na území Bozeňska z hlediska vzniku a slučování obcí a jejich příslušnosti k vyšším územně-správním celkům od vzniku obecního zřízení v roce 1864 po dnešek.

4.1.1 Geografické vymezení regionu Bozeňska

Region, jak uvádí Mates a Wokoun (2001, 113), je z hlediska regionalistiky komplexem vznikajícím při diferenciaci krajinné sféry v procesu regionalizace. Hranice regionů lze podle těchto autorů obecně dělit na hranice přírodní, které jsou méně ostré, a hranice vytvořené činností člověka, z nichž nejostřejší jsou hranice politické. Pomocí přírodních hranic se částečně pokusili vymezit Bozeňsko Sedláček (v roce 1909), Volf (v roce 1938) a Haas (v roce 1948). Za jednu z jednoznačných přírodních hranic označovali hřeben pohoří Brdy (jeho jižní a část střední části) a řeky Vltavu a Otavu. Zatímco hraniční úloha Brd je nesporná, v hraniční roli Vltavy se především dva posledně jmenovaní autoři, aniž by však svá stanoviska vzájemně zpochybňovali, rozcházejí. Volf (1938) píše, že hranice „běžela po Vltavě“, kdežto Haas (1948) zahrnuje do Bozeňska celé orlické panství, které se ovšem prokazatelně rozprostíralo na obou vltavských březích. Autor tento rozpor přisuzuje částečně faktu, že tehdejší Vltava nepředstavovala takovou překážku, jakou se stala po vybudování Orlické přehrady, a především skutečnosti, že přirůstání dalších oblastí k tehdejším panstvím se neřídilo sofistikovanými regionalizačními teoriemi, ale specifickými pravidly danými tehdejší organizací společnosti a majetkových poměrů. Právě s ohledem na tuto skutečnost autor považuje z metodologických důvodů Vltavu za jednoznačnou přírodní hranici regionu Bozeňska. Zjednodušíme-li toto vymezení tak, že Brdy tvoří západní hranici Bozeňska a Vltava hranici východní, tak podobné přírodní hraniční linie nelze nalézt na jihu a na severu. Tento nedostatek je dle názoru autora natolik zásadní, že vymezení regionu Bozeňska přírodními hranicemi de facto znemožňuje.

Autorem již několikrát citovaný Haas (1948) přináší i další vymezení, blížící se již regionalizaci ve smyslu, v jakém ji chápeme dnes. Popisuje totiž region Bozeňska podle jeho struktury. Geografické regiony jsou takto rozlišovány na homogenní a heterogenní, přičemž regiony homogenní se vyznačují stejnorodostí svých vlastností, kdežto regiony heterogenní se vyznačují nestejnorodostí, ale současně funkční jednotností. Tímto způsobem je například možno vymezit oblasti, které mají shodně pahorkatinný reliéf. Podobně se mohou vymezit oblasti, které mají převahu pěstování brambor. Již při vymezování homogenního regionu však předpokládáme, že homogenita není absolutní, poněvadž se vždy vyskytují nějaké odchylky. V hranicích přijatelného kritéria lze takto vymezené regiony považovat za homogenní (Kolektiv autorů, 2008, 65-66). Haas (1948) píše, že region Bozeňska, s výjimkou severozápadního Třemšínského pásma, jež patří do břidličnatého pásu středočeské vrchoviny, patří do žulového pásu středočeské vrchoviny, jehož vznik, vývoj a složení udávají bozeňskému kraji vnější ráz. Hranice mezi oběma útvary je dána čarou spojující Lnáře s Březnicí a Milínem. Severozápadní Bozeňsko má tak charakter zcela horský se zalesněnými kupami, kdežto jihovýchod je tvořen žulou, jejíž jiný způsob zvětrávání spolu s dalšími vnějšími vlivy činí povrchový reliéf této části Bozeňska mnohem pestřejším[1].

Ilustrace 1: Mapa Bozeňska uvedená jako ilustrace k článku Miloslava Volfa (1938)

Zdroj: Bozeňsko, ročník I, číslo 3 (listopad 1938). Březnice: Ludvík Fürst 1938

Haas (1948) též popisuje region Bozeňska z hlediska zemědělství. Jeho stav popisuje k 17. století, což však dle názoru autora nijak nesnižuje použitelnost tohoto popisu, neboť využitelnost půdy v té které části regionu pro pěstování vhodných plodin není dnes zásadně odlišná. S výjimkou panství Starosedlský Hrádek, na jehož území se nacházela nejúrodnější půda z celého regionu, vhodná i pro pěstování pšenice, popisuje Haas (1948) celý region jako oblast s více či méně neúrodnou, hubenou a buď skalnatou, či písčitou, případně hlínovatou půdou, vhodnou především pro pěstování žita. Z tohoto hlediska lze dle názoru autora považovat Bozeňsko za region homogenní.  

4.1.2 Politické vymezení regionu Bozeňska

Autor zastává názor, že pro to, aby jakýkoli region mohl být subjektem či objektem regionálního rozvoje, nelze vystačit s jeho geografickým vymezením, protože tímto způsobem obvykle nelze jeho hranice stanovit ostře a jednoznačně. Z tohoto důvodu je tedy nezbytné použít vymezení prostřednictvím hranic vytvořených člověkem a to hranic, jak uvádí Mates a Wokoun (2001), nejostřejších – hranic politických.

Jako východisko pro toto vymezení použil autor při respektování vývoje správní tradice na území Bozeňska uspořádání popsané Palackým (1848) a Haasem (1948. Jak je patrné z Přílohy 1, na území 14 panství tvořících dle Haase (1948) region Bozeňska, bylo v roce 1843 podle soupisu publikovaného Palackým (1848) úředně zaznamenáno 282 sídel. V té době již byla dotvořena současná sídelní struktura a panství byla správními celky s rozvinutou úrovní správy a z toho vyplývající evidencí. Území státu též bylo v rámci tzv. stabilního katastru[2] rozděleno na jednotky mapování zvané tehdy katastrální obce, jež byly později přejmenovány na dnes známá katastrální území a které při vzniku obecního zřízení v roce 1849 posloužily jako základ pro ustanovení obcí a osad. Soupis katastrálních území tvořících území Bozeňska a jejich vývoj uvádí autor v Příloze č. 2. Z tohoto soupisu mimo jiné vyplývá, že mapování na území Bozeňska proběhlo v letech 1830, 1837 a 1839, přičemž bylo vyměřeno 156 katastrálních obcí (území).

V této fázi komparace pramenů musel autor zpracovat zásadní změnu správního uspořádání – vznik obcí a obecního zřízení a vznik okresů coby nejnižších správních jednotek, o kterém v obecné rovině pojednává v části 3.1.3 této práce. Za pomoci Historického lexikonu obcí ČR 1869-2005 a Retrospektivního rejstříku katastrálních území „převedl“ autor Palackého seznam sídel na seznam obcí, které následně s použitím stejných pramenů rozčlenil podle soudních okresů. Současně autor zavádí pojem Velké Bozeňsko. V autorově pojetí zahrnuje tento termín současné obce, které by se mohly k tradici Bozeňska hlásit a které jsou buď uvedeny pouze v jediném z porovnávaných pramenů, nebo současné obce, jejichž území tvoří katastrální území sídel příslušejících k některému z někdejších panství Bozeňska, a případně též obce, jež autorem porovnávané prameny pod Bozeňsko jednoznačně zahrnují, ale které byly odloučeny po zavedení okresů v roce 1850. Důležitou součástí této fáze autorova výzkumu je vytvoření mapy, uvedené v Příloze č. 8. Mapa zobrazuje dnešní území zkoumaných obcí, tudíž nezobrazuje přesný historický stav, ale jeho aplikaci na dnešní poměry.

Postupem popsaným výše dospívá autor ke zjištění, že k 1. 1. 1850 bylo území Bozeňska rozděleno do soudních okresů Blatná a Březnice, které dohromady tvořily politický okres Blatná, a do soudního okresu Mirovice, který spolu se sousedními soudními okresy Písek a Vodňany tvořil politický okres Písek. Jelikož žádný z autorem zkoumaných pramenů neuvádí, jaký byl počet obcí v době vzniku okresů, pracuje s hypotézou, že tento počet byl totožný s počtem obcí v roce 1869, což je nejstarší vročení obecního statutu sídel, které uvádí Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005[3]. Autor tedy může konstatovat, že území tří výše uvedených soudních okresů zahrnujících území Bozeňska bylo dále členěno na 79 obcí. Úplný soupis současných obcí na území bývalých soudních okresů Blatná, Březnice a Mirovice uvádí autor v Příloze č. 3.

Tato správní reforma zmenšila území Bozeňska vymezeného Haasem (1948) o část na pravém břehu Vltavy a několik nevýznamných okrajových území tvořených víceméně jednotlivými obcemi. Dle názoru autora se zde velmi dobře prolnula tradice spočívající ve faktu, že základ území nových okresů tvořila bývalá panství, a snaha o racionalizaci správy, představovaná ku příkladu respektováním geografické hranice regionu tvořené Vltavou a odstranění správních anomálií představovaných dle názoru autora nejviditelněji územní necelistvostí některých panství (autor zjistil, že území dnešní obce Boudy, jež před reformou náleželo ke královskému městu Písek, bylo od tohoto územního celku územně odděleno; obdobných případů zjistil autor více, což přehledně zobrazuje mapa uvedená v Příloze č. 8). Autor zastává názor, že bez ohledu na to, zda nápadná podobnost území soudních okresů Blatná, Březnice a Mirovice s územím Bozeňska vymezeným panstvími Haasem (1948), je pouze náhodná či zda je produktem podvědomého ovlivnění Haasova bádání dobovým správním kontextem, představovalo tehdejší vymezení normativních regionů[4] nadčasový soulad s moderním pojetím regionu jako společenské konstrukce prostoru, které považuje regiony za produkt společenských procesů, závislých jak na lidském jednání, tak na společenských strukturách a jejich vývoji (Wokoun, Malinovský a kol., 2008, 284).

Tabulka 1 – Přehled odloučených a připojených obcí v roce 1850

Zdroj: vlastní zpracování autora  podle Historického lexikonu obcí České republiky 1869-2005, díl II. (Český statistický úřad, 2006) 

Autor tedy na základě výše uvedených skutečností definuje pomocí politických hranic jako Bozeňsko region tvořený obcemi náležejícími do bývalých soudních okresů Blatná, Březnice a Mirovice s tím, že zahrnutí obcí Boudy, Čečelovice a Lažany může být zpochybněno, neboť ani jedna z těchto obcí není uváděna v žádném z autorem zkoumaných pramenů odrážejících stav před vznikem okresů v roce 1850. Obdobně může být zpochybněno autorovo nezahrnutí obcí Bohutín, Kvášňovice, Lazsko, Maňovice, Narysov, Nekvasovy, Oselce a Třebohostice do Bozeňska, jež naopak některý z těchto zkoumaných pramenů do tohoto regionu výslovně počítá, přičemž autor je zahrnuje pouze do jím vytvořené kategorie Velkého Bozeňska. Do této kategorie autor z důvodu zachování historického kontextu zahrnuje též obce bývalého orlického panství ležící na pravém břehu Vltavy a obec Zvíkovské Podhradí, rozkládající se mezi toky Vltavy a Otavy při jejich soutoku. Výše uvedené korekce autor považuje za oprávněné, neboť zastává názor, že dostatečně dokládá skutečnost, že hranice regionu Bozeňska byly v souvislosti s historickými změnami organizace správy měněny i před rokem 1850 a že změna související se zavedením okresů dostatečně legitimizuje jeho územní redefinici. Autor tyto změny nepomíjí, naopak je zohledňuje právě zavedením kategorie Velkého Bozeňska. Soupis obcí regionu Bozeňska autor uvádí v Příloze č. 4, základní charakteristiky regionu, vycházející z tohoto úplného výčtu, uvádí autor v tabulkách níže.

Tabulka 2 – Počet obcí Bozeňska a jejich rozdělení podle příslušnosti k LAU 1

Zdroj: vlastní zpracování autora dle údajů ČSÚ (počty obyvatel obcí k 1. 1. 2011)

Tabulka 3 – Výměra regionu Bozeňska a její rozdělení podle příslušnosti obcí k LAU 1

Zdroj: vlastní zpracování autora dle Územně identifikačního registru ČR

Tabulka 4 – Počet obyvatel regionu Bozeňska a jeho rozdělení podle příslušnosti obcí k LAU 1

Zdroj: vlastní zpracování autora dle údajů ČSÚ

4.1.3 Vývoj organizace správy v regionu Bozeňska

Vymezení regionu Bozeňska pomocí politických hranic umožňuje autorovi značně zúžit rozsah sledovaných pramenů a jejich spojování do souvislostí. Region Bozeňska jednoznačně definuje jako území bývalých soudních okresů Blatná, Březnice a Mirovice, které v době jejich vzniku tvořilo dle autorových zjištění 79 obcí. Správní tradice tohoto regionu, odvíjející se od středověkého politického útvaru samostatné župy připomínané dle Volfa (1938) od 11. do 14. století, byla historickým vývojem přetvořena v sice již úředně nepojmenovaný, nicméně dle autorova názoru prokazatelně nástupnický region, konstituovaný společenskými procesy (vědomím kontinuity) na území třech výše jmenovaných soudních okresů představujících již moderní formu organizace územní správy státu. Ani zde však vývoj správní tradice na území Bozeňska nekončí. Historický vývoj se odrazil nejen v počtu obcí na území regionu, ale i ve změnách okresního a krajského uspořádání. 

Tuto oblast autor pojednává z větší části jako rešerši právních předpisů zaměřenou na jejich dopad na území Bozeňska:

Zákonem č. 126/1920 Sb. ze dne 29. 2. 1920, o zřízení župních a okresních úřadů v republice Československé, se soudní okres Mirovice stal součástí I. župy se sídlem v Praze a okresy Blatná a Březnice se staly součástí VIII. župy se sídlem v Plzni.

Nařízením ministra vnitra č. 185/1942 Sb. ze dne 26. 5. 1942, o nové úpravě obvodů a sídel okresních úřadů, byl mimo jiné s účinností od 1. 6. 1942 zrušen okresní úřad v Blatné a obce z jeho správního obvodu byly včleněny do správního obvodu okresního úřadu ve Strakonicích

Dekretem presidenta republiky č. 121/1945 Sb. ze dne 27. 10. 1945, o územní organisaci správy, vykonávané národními výbory, byly mimo jiné obnoveny správní okresy podle stavu k 29. 9. 1938, tj. správní okres Blatná (soudní okresy Blatná a Březnice), a správní okres Písek (soudní okresy Mirovice, Písek a Vodňany).

Zákonem č. 280/1948 Sb. ze dne 21. 12. 1948, o krajském zřízení, kterým byly zřízeny kraje a správní okres Písek se stal součástí Českobudějovického kraje a správní okres Blatná součástí Plzeňského kraje.

Vládním nařízením č. 3/1949 Sb. ze dne 18. 1. 1949, o územní organisaci okresů v českých zemích došlo k rozsáhlým změnám, které autor pro přehlednost uvádí v Tabulce 5 níže:

Tabulka 5 – Sjednocení soudních a správních okresů v roce 1949

Zdroj: vlastní zpracování autora dle vládního nařízení č. 3/1949 Sb., o územní organisaci okresů v českých zemích 

Vládním nařízením č. 199/1950 Sb. ze dne 19. 12. 1950, o změnách hranic krajů, okresů a obcí, byly obce Ráztely a Svučice vyloučeny z okresu Blatná a připojeny k okresu Písek, čímž zároveň došlo ke změně hranic Českobudějovického a Plzeňského kraje.

Zákonem č. 36/1960 Sb. ze dne 9. 4. 1960, o územním členění státu, došlo dle názoru autora k nejzásadnějšímu zásahu do územní celistvosti Bozeňska za celou dobu jeho existence. Okres Blatná zanikl a jeho území bylo rozděleno mezi okresy Strakonice, Příbram a Plzeň-jih. Současně s tímto rozdělením došlo i k rozdělení regionu mezi tři nově vzniklé kraje – Středočeský, Jihočeský a Západočeský. Toto rozdělení je platné do současnosti, pouze Západočeský kraj byl jako správní jednotka obnoven pod jménem Plzeňský kraj[5]. 

Značnými změnami procházelo od vzniku obecního zřízení členění regionu Bozeňska na obce, kterému se autor věnuje podrobněji. Podrobný přehled vývoje počtu obcí autor uvádí v Příloze č. 5. Jak již autor uvedl výše, v roce 1869 bylo na území Bozeňska 79 obcí. Právní úprava vzniku nových obcí však byla evidentně liberální, protože, jak ukazuje Tabulka 6 níže, do roku 1918 se počet obcí na území Bozeňska bezmála zdvojnásobil. V daleko menší míře potom vznikaly nové obce i v období předválečné Československé republiky a jedna obec dokonce vznikla v období po roce 1948, v němž byly obce pouhými administrativními jednotkami bez majetku a samosprávy.

Tabulka 6 – Vývoj počtu obcí v regionu Bozeňska v období 1869-1960

Zdroj: vlastní zpracování autora Historického lexikonu obcí České republiky 1869-2005, díl II. (Český statistický úřad, 2006)

Po roce 1960 ovšem nastal zcela opačný trend. V důsledku všeobecné centralizace a dle názoru autora též díky velmi jednoduché až technicistní proceduře pro slučování obce se počet obcí (samozřejmě nejen) na území regionu Bozeňska začal rychle snižovat. Dle § 16 zákona č. 36/1960 Sb. mohl okresní národní výbor rozhodnout o vytvoření, zrušení nebo sloučení obcí na území svého okresu, pokud s tím souhlasily místní národní výbory a občané dotčených obcí. Krajský národní výbor vzal změnu na vědomí a byla vyhlášena ministerstvem vnitra úřední vyhláškou (Moravský zemský archiv v Brně, Státní okresní archiv Žďár nad Sázavou, 2011). Do jaké míry šlo do začátku 70. let 20. století o centrálně řízený proces, si autor netroufá posuzovat. Od roku 1971, v němž byla zavedena středisková sídelní soustava, o které autor v obecné rovině pojednává v části 3.1.6, však zcela jednoznačně o centrálně řízený proces šlo. Během necelých třiceti let tak byl počet obcí na území Bozeňska redukován na pouhých 31, což bylo 20,00 % původního počtu. Proces probíhal až do sklonku 80. let 20. století, podle autorova zjištění došlo na území Bozeňska k poslednímu sloučení obcí v roce 1988, kdy byla obec Myslín sloučena s obcí Mirovice. Tři obce v regionu též ve zkoumaném období zcela zanikly – Orlické Zlákovice, Těchnice[6] a Zaběhlá[7].

Tabulka 7 – Vývoj počtu obcí v regionu Bozeňska v období 1961-1989

Zdroj: vlastní zpracování autora Historického lexikonu obcí České republiky 1869-2005, díl II. (Český statistický úřad, 2006)

Poslední vývojová etapa rozdělení regionu Bozeňska do obcí je datována do období od roku 1990 dále, ve kterém bylo obecní zřízení formálně obnoveno. Do roku 1994, ve kterém byla, dle názoru autora opožděně, přijata nová právní úprava, která omezila dělení obcí hranicí 300 obyvatel pro nově vzniklé i původní obce, se počet obcí postupně zvýšil na současných 82. Za svého druhu paradox považuje autor skutečnost, že v tomto období vznikly tři zcela nové obce – Chobot, Minice a Těchařovice.

Tabulka 8 – Vývoj počtu obcí v regionu Bozeňska v období 1990-2012

Zdroj: vlastní zpracování autora Historického lexikonu obcí České republiky 1869-2005, díl II. (Český statistický úřad, 2006)

4.1.4 Regionalizace na území regionu Bozeňska

Regionalizaci na makroúrovni států definuje Cihelková jako nejnižší typ regionální spolupráce, která není výsledkem cílené politiky státu a vyrůstá spontánně ze vzájemné ekonomické závislosti určitých (zejména příhraničních) částí několika zemí (Cihelková a kol., 2007, 8). Tento pohled lze dle názoru autora uplatnit i na mikroúrovni obcí, na které se projevuje nejnižší formou regionální integrace – vytvářením svazků obcí. Svazky obcí, nazývané též často mikroregiony, vznikají na území České republiky od obnovení obecního zřízení v roce 1990, přičemž jejich legislativní rámec určuje zákon č. 128/2000 Sb., o obcích. Základní charakteristikou svazku je právní subjektivita a skutečnost, že jej mohou tvořit výhradně obce. Tato forma regionalizace je velmi rozšířená, v České republice je evidováno celkem 555 svazků obcí (Centrum pro regionální rozvoj ČR, 2011).  Svazky obcí se obecně dělí na „účelové“, které obce typicky vytvářejí například za účelem společného zajišťování a provozování vodohospodářské infrastruktury, nebo za účelem společného zajišťování dopravní obslužnosti (autor ví o jediném svazku tohoto typu – BENE-BUS). Nejrozšířenější jsou však svazky „neúčelové“, které vytvářejí obce zpravidla coby projev „spřízněnosti“ dané především geografickými (např. svazek obcí Blanský les – podhůří) či kulturními (např. svazek obcí Ladův kraj) faktory, existencí přirozeného centra (např. Svazek obcí Blatenska), případně společnou dominantou kraje (např. svazek obcí Blaník). Tato kategorie zahrnuje dle názoru autora též velmi početnou skupinu svazků, které vznikly, velmi nevědecky řečeno, pouhou intuicí místních aktérů, kteří dospěli k názoru že, například koordinace vzniku cyklotras či propagace je efektivnější v rámci svazku než na úrovni jednotlivých, často velmi malých obcí[8].

Na území Bozeňska v současné době působí čtyři svazky obcí, které autor dále rozpracovává – Svazek obcí Blatenska, Dobrovolný svazek obcí severního Písecka, Březnicko, svazek obcí a Svazek obcí mikroregion Třemšín (soupis obcí tvořících jednotlivé svazky uvádí autor v Příloze č. 6). Dále na území Bozeňska vždy jednou obcí, které autor pod Bozeňsko zahrnuje, zasahují další dva svazky obcí – Svazek obcí podbrdského regionu (územím obce Láz) a Mikroregion Nepomucko (územím obce Mladý Smolivec). Existenci těchto svazků autor považuje za projevy regionalizace mimo sledované území Bozeňska a se dvěma uvedenými obcemi pracuje jako s obcemi mimo svazky. Autor se též nezabývá dalšími svazky obcí, jejichž existenci zjistil za pomoci Mapového serveru Centra pro regionální rozvoj ČR a které existují buď zcela na území některého ze zkoumaných svazků (Svazek obcí Niva tvořený třemi obcemi, jež jsou současně členy Svazku obcí Blatenska), nebo se s regionem Bozeňska do značné míry překrývají a zahrnují současně další rozsáhlá území (Svazek měst a obcí okresu Strakonice, Svazek obcí regionu Písecka).

Proces regionalizace na Bozeňsku probíhá od konce 90. let 20. století. Dne 18. 8. 1998 byl založen Svazek obcí Blatenska čítající celkem 32 obcí. Dle názoru autora je právě tento svazek ukázkovým příkladem využití a udržitelnosti správní tradice a to ze dvou důvodů: jednak pokrývá celou část někdejšího okresu Blatná, která byla v roce 1960 připojena k okresu Strakonice, a dále je z 81,25 % totožný se správním územím obce s rozšířenou působností Blatná. Existenci Bozeňska coby tradičního regionu (byť vnitřně dále členěného) spatřuje autor i ve skutečnosti, že stejné procento územní shody platí i pro příslušnost obcí tohoto svazku k Bozeňsku, přičemž obce, jež k Bozeňsku nenáležely a nenáležejí, jsou v obou případech totožné (Doubravice, Hlupín, Mečichov, Radomyšl, Třebohostice a Velká Turná). Svazek obcí Blatenska je dle názoru autora též důkazem existence spojení správní tradice s rozvojem regionu, neboť v roce 2004 byl jediným zakladatelem obecně prospěšné společnosti Místní akční skupina Svazku obcí Blatenska, jež zastřešuje fungování stejnojmenné MAS, která v období 2007 – 2013 realizuje vlastní Strategický plán Leader (SPL) v rámci Osy 4 Programu rozvoje venkova České republiky (Místní akční skupina Svazku obcí Blatenska, 2012).

Jako druhý v pořadí vznikl dne 30. 3. 1999 Svazek obcí severního Písecka čítající celkem 26 obcí. I v jeho případě autor nalézá vysokou míru shody s územím bývalého soudního okresu Mirovice a příslušnosti k Bozeňsku (76,92 %) a obdobně jako předchozí svazek pokrývá celou část někdejšího soudního okresu Mirovice, která byla v roce 1949 připojena k okresu Písek. Na rozdíl od předchozího svazku však tento svazek není současně správním územím ORP, neboť je součástí správního území ORP Písek. Spojení správní tradice s rozvojem regionu je v případě tohoto svazku dle názoru autora méně zřetelné než u svazku předchozího. Jeho území je totožné s územím MAS brána Písecka[9], jejíž činnost zastřešuje stejnojmenné, z iniciativy svazku založené, občanské sdružení. Na rozdíl od MAS Svazku obcí Blatenska však tato MAS SPL v rámci Osy 4 PRV nerealizuje (MAS brána Písecka, 2012).

Zatím poslední etapa regionalizace v rámci regionu Bozeňska proběhla na území bývalého soudního okresu Březnice. Jako třetí v pořadí ze zkoumaných svazků obcí vznikl 15. 12. 2000 Svazek obcí mikroregion Třemšín čítající celkem 10 obcí, a jako poslední vznikl dne 20. 3. 2003 svazek obcí Březnicko, čítající celkem 11 obcí. Oba svazky autor hodnotí společně, protože mají téměř shodné charakteristiky. Územní shoda obou svazků s územím bývalého okresu Blatná je 100,00 % a oba se konstituovaly kolem spádových měst Březnice a Rožmitál pod Třemšínem, která mezi sebou přinejmenším v moderní historii soupeří o vedoucí postavení v regionu bývalého soudního okresu Březnice[10]. Území obou svazků pokrývá formálně existující a od roku 2008 nevykazující žádné aktivity MAS Podbrdsko, zaštiťovaná občanským sdružení Podbrdsko (MAS Podbrdsko, 2012). Ve srovnání s předchozími hodnocenými svazky obcí hodnotí autor spojení správní tradice s rozvojem regionu jako velmi slabé, neboť především činnost svazku obcí Březnicko vykazuje minimální zaznamenatelné aktivity směřující k rozvoji regionu.