V nadcházejících volbách do zastupitelstva města se o podporu březnických občanů uchází celkem pět volebních stran, chcete-li kandidátek. Tento článek je autorovým prohlášením, proč kandiduje za sdružení SPOLEČNĚ PRO BŘEZNICI, proč jej bude volit a proč si myslí, že by jej měl volit každý, komu záleží na tom, kdo řídí naše město.

Autor přiznává, že nečetl programové dokumenty ostatních volebních stran a že se seznámil toliko s jejich kandidátkami. Jakkoli je to v podstatě běžné, nechce se totiž před volbami pouštět do rozborů toho, co nabízejí ostatní, s cílem oznámit voličstvu, že jsou to buď blbosti, nebo nesplnitelné lži a že jediný úžasný program lze nalézti „u nás“. Toto hodnocení, a možná i nějaké osobní poznámky k projektu SPOLEČNĚ PRO BŘEZNICI, kterého se účastní a považuje se za jeho spoluautora, si autor ponechává na později (a možná taky „na nikdy“).

Na druhou stranu se autor vůbec nebojí tvrzení, že volba sdružení SPOLEČNĚ PRO BŘEZNICI je nejlepší možnou volbou, neboť je volbou pro budoucnost. A to je také hlavní důvod, proč autor za toto uskupení kandiduje – je mu lépe ve společnosti silných, kde je „jedním z mnoha“, než ve společnosti tragikomické sešlosti sestavené jen proto, aby svého jedinečného leadera vynesla do zastupitelstva. Naše sdružení totiž nabízí osobnosti, které mají co nabídnout a hlavně jsou připravené na práci v zastupitelstvu – vědí totiž, do čeho jdou. Jsou to lidé orientovaní, nežijí v „představách“, ale v realitě. Mají vzdělání, zkušenosti z různých oborů (včetně veřejné správy, což není úplně obvyklé!) a skutečnou chuť pracovat pro svoji obec. Nemají prostoduché vazby na „důležité“ politiky či „hlavní“ politické strany. Vědí, že svět a tudíž i správa obcí je už někde jinde – o dost dál, než v dobách „porcování medvěda“, vrchnostenského rozhodování a „řízení“ rozvoje obce podle toho, na co jsou zrovna dotace a který chytrák je schopen je „zařídit“ či je aspoň s vážnou tváří slíbit. Autor netvrdí, že tato doba skončila (neskončila, bohužel), ale skončí dřív, než se zdá a kdo s tím nepočítá, spláče nad výdělkem a bude-li mu svěřena správa jeho obce, zavede ji do slepé uličky.

Toto město nepotřebuje revoluci. Je velmi slušně spravováno a to, že v jeho zastupitelstvu vládne atmosféra shody a spolupráce, je nedocenitelná hodnota (autor díky své práci a zkušenostem ví, co říká). Co však toto město potřebuje jako sůl, je evoluce, posun od velmi dobře hraného „retra“ k moderní správě. Při vší upřímné úctě ke konkurentům, tento posun nenabízejí (jména jsou víc než vzletná slova!). Proto je autor skálopevně přesvědčen o tom, že volba sdružení SPOLEČNĚ PRO BŘEZNICI je jedinou volbou PRO BUDOUCNOST. Vidíte-li to stejně, nabo aspoň hodně podobně, volte nás. Autor vám upřímně děkuje bez ohledu na to, zda svůj hlas dáte právě jemu – jak je psáno v našem programovém prohlášení, jsme tým! Autor to rád respektuje, vedení osobní kampaně totiž shovívavě považuje za dětinské.

SPOLEČNĚ PRO BŘEZNICI

sdružení nezávislých kandidátů a politického hnutí STAROSTOVÉ A NEZÁVISLÍ pro komunální volby v Březnici

Vážení spoluobčané, milí Březničtí, Borští, Dobrovodští, Martiničtí, přední i zadní Poříčští,

dovolujeme si Vám představit základní programová východiska volebního uskupení SPOLEČNĚ PRO BŘEZNICI. Toto uskupení vzniklo na základech sdružení nezávislých kandidátů NEZÁVISLÍ 2010, jehož členové se coby zastupitelé města významně podíleli na vedení našeho města v právě končícím volebním období. Jaké vlastně bylo toto období? My jej považujeme za úspěšné. Podařilo se splnit jeden z našich hlavních cílů – do zastupitelstva města se podařilo vrátit atmosféru politické shody a skoncovat s politikařením. Kromě toho, že se realizovala řada menších oprav nemovitostí v majetku města (výměny střech, oken, opravy fasád apod.), se díky zastupitelům a díky práci vedení města podařilo dokončit či zahájit řadu projektů, z nichž je dobré připomenut zejména tyto:

1. I. etapa revitalizace centra města (úprava náměstí)
2. Zateplení polikliniky
3. Zateplení 1. a 2. mateřské školy
4. Zateplení základní školy
5. Rekonstrukce chodníku v ulici Ludvíka Kuby
6. Rekonstrukce ulice Na Spořilově
7. Revitalizace nábřeží a obnova části městské zeleně
8. Výstavba kanalizace Martinice
9. Výstavba sběrného dvora
10. Výstavba přírodního hřiště v areálu mateřských škol

Zatímco v přechozích obdobích město majetek především prodávalo, tak v minulém období tomu bylo přesně naopak. Podařilo se získat do majetku města pozemky u Blatenky, které alespoň částečně pokrývají poptávku po stavebních parcelách. Nemenší význam má i koupě areálu bývalého Dřevospolu a bezúplatný převod budovy bývalého finančního úřadu – město má mít nejlépe majetkovou kontrolu nad významnými budovami či areály v širším centru města.

V tomto trendu chceme pokračovat i nadále. Nepodléháme módním politickým trendům, jako nestraníci chceme hájit a zastupovat zájmy občanů města, bez ohledu na jejich politickou příslušnost a společenské postavení. Chceme s Vámi ještě více a efektivněji komunikovat. Nedostatečná komunikace vede ke zbytečným projevům občanské nevole či lhostejnosti k věcem veřejným a v konečném důsledku brzdí rozvoj města, protože potenciál jeho obyvatel, nezapojených přímo do řízení města, zůstává nevyužit.

Naší vizí pro Březnici byla, je a bude spolupráce. Také proto se na naší kandidátce objevuje řada silných osobností, které dříve figurovaly na kandidátkách jiných subjektů nebo stály mimo veřejné dění. Jsme schopni se domluvit již před volbami, odmítáme systém kandidátek sestavených jen proto, aby vynesly do zastupitelstva jejich lídry.

Proto chceme:

1. Dobrou základní školu. Dobrou školu tvoří kvalitní a motivovaní učitelé. Základní škola je spolu s širokou nabídkou mimoškolních aktivit základem dalšího vzdělávání našich dětí. Proto zajistíme dostatečné finanční a materiální podmínky pro fungování a rozvoj základní školy.
2. Páteř sebevědomé občanské společnosti a dobře fungující obce tvoří spolky. Proto budeme pokračovat v podpoře místních spolků a sportovních organizací.
3. Pocit bezpečí je základní lidskou potřebou. Nebudeme čekat, až problémy nastanou, ale zajistíme realizaci preventivních programů zaměřených na sociálně vyloučené skupiny a jednotlivce.

Jsme tým osobností, které vynikají v řadě odborností velmi dobře použitelných pro moderní řízení města. Jsme si dobře vědomi odpovědnosti, kterou na sebe svou kandidaturou bereme a jsme připraveni ji osobně nést. Díky zkušenostem, které naši kandidáti nabyli při práci v zastupitelstvu města či ve svých povoláních, jsme schopni nabídnout i konkrétní a především reálné sliby, realizovatelné bez ohledu na polické kšefty či různá klientelistická spojení.

Naše priority pro Březnici:

1. Zpracujeme strategický plán rozvoje města, který umožní výrazně zlepšit čerpání finančních prostředků jak z národních zdrojů, tak z fondů Evropské unie.
2. Zahájíme 2. etapu revitalizace centra města.
3. Zahájíme revitalizaci sídliště v Rožmitálské ulici.
4. Získáme do majetku města sokolovnu, včetně přilehlých pozemků.
5. Najdeme smysluplné využití pro budovu bývalé mateřské školy v ulici 9. května.
6. Zlepšíme technický stav a snížíme energetickou náročnost veřejného osvětlení.
7. Vybudujeme nový přivaděč vody z prameniště Martinice do vodárny na Stráži, včetně nové a provozně úspornější úpravny vody.
8. Budeme výrazně lépe využívat jedinečného kulturního a historického potenciálu našeho města a regionu.
9. Znásobíme počet veřejných dětských hřišť.
10. Provedeme reorganizaci městského úřad tak, aby bylo posíleno vědomí úředníků, že jejich úkolem je práce pro město a jeho občany.

Chceme pracovat pro Březnici a k tomu potřebujeme Vaši podporu. Budeme rádi, když nám ji dáte a umožníte nám prosadit naši vizi, která s Vámi počítá!

Naši kandidáti:

1.            Ing. Petr Procházka, místostarosta města

2.            Ing. Marie Fiřtíková, ředitelka VOŠ a SOŠ Březnice

3.            Roman Vácha, vedoucí prodejny stavebnin

4.            Doc. MUDr. Jiří Beran, CSc., přednosta psychiatrické kliniky FN Plzeň

5.            Ing. Petr Chotívka, poradce pro veřejný sektor

6.            Ing. Bořek Bierhanzl, jednatel obchodní společnosti

7.            Ing. Jiří Nepivoda, technik

8.            Jana Bendová, pracující důchodkyně

9.            Roman Teska, technik

10.          Ing. Lucie Ryjáčková, projektová konzultantka

11.          Jaroslava Kasíková, jednatelka obchodní společnosti

12.          Ing. Karel Mastný, investiční technik

13.          Ing. Radek Zeman, OSVČ

14.          Luboš Vokatý, jednatel obchodní společnosti

15.          Jan Kott, OSVČ   

16.          Stanislav Ryjáček, OSVČ

17.          Ing. Tomáš Bubeník, obchodní manažer

Toto bude rychlé a krátké pojednání. S pojmem místní akční skupina (MAS) se pravděpodobně již mohl na venkově setkat skoro každý. Ne tak u nás na Podbrdsku. Ačkoli mohla fungovat, MAS zde od roku 2006 do roku 2013 existovala toliko na papíře.

Oficiální definici MAS, kterou lze nalézt např. na www.szif.cz, nepovažuje autor za srozumitelnou pro běžného člověka. Srozumitelná definice je podle něho tato: MAS je tím, čím bývala a čím by měla být obec, pouze ve větším (nadobecním) měřítku. To jest fungující a otevřenou komunitou, kde spolu úzce spolupracují veřejný sektor (obce, svazky obcí či příspěvkové organizace), neziskový sektor (spolky) a soukromý sektor (podnikatelé a občané). Je-li tato komunita vytvořena a „úředně uznána“ jako MAS, má možnost realizovat vlastní rozvojovou strategii a také na nejnižší možné úrovni rozdělovat peníze (dotace). Autor má zkušenost, že tento způsob rozdělování peněz je nejprůhlednější a nejméně náchylný korupčním praktikám.

Prostřednictvím MAS Podbrdsko se nám dostává jedinečné příležitosti – alespoň v malém může každý obyvatel regionu ovlivnit směr jeho budoucího rozvoje. Je tedy opravdu žádoucí, aby se co nejvíce občanů, spolků a podnikatelů zapojilo do přípravy strategie MAS Podbrdsko. Není potřeba pro to vykonávat žádné velké činy – postačí vyplnit elektronický projektový záměr na www.mojeanketa.cz/pruzkum/229074575/, nebo se zúčastnit nadcházejících komunitních plánování (pozvánka je i na tomto webu v sekci Novinky).

My to myslíme vážně. Pokud to máte stejně, jste vítáni jak ve spolku MAS Podbrdsko, tak na jednotlivých komunitních plánováních! Co si teď naplánujeme, to budeme mít šanci uskutečnit. Ač se to mnohému nemusí líbit, je to šance, která se neopakuje a není nikdo, kdo by tu práci udělal za nás!

Nálepkou „politický turista“ se v českém prostředí zrovna nešetří. Jejími nejpilnějšími uživateli jsou ti, kteří nikdy nenašli odvahu do nějaké strany vstoupit, a ti, kteří si k nějaké straně vybudovali vztah nikoli nepodobný vztahu posvěcenému Svatým stolcem. Autor se této nálepce nebrání, neboť je mu ukradená stejně, jako všechny nálepky světa.

Má politická pouť se odehrávala v reáliích zdejšího polistopadového vývoje. V mladickém rozrušení z nemravností spojených s érou „vrcholného klausismu“, jsem v roce 1994 vstoupil do Demokratické unie (DEU). Z té jsem vystoupil koncem roku 1996 poté, co mi přišlo protivným být ve spolku, který sebe sama staví do pozice spasitele a svoji tehdejší presentuje jako „rytíře na bílém koni“; taky jsem usoudil, že nejsem ten typ, který plýtvá energií ve straně, která nemá šanci cokoli ovlivnit, protože je odsouzena k věčnému pobytu na politickém okraji. Vzápětí jsem tudíž přestoupil do Občanské demokratické aliance (ODA). Z té jsem byl pro změnu vyloučen v roce 1999 v rámci zúčtování s členy tzv. Pravé frakce, která odmítala odklon strany od konservativních hodnot a přílišné sbližování s ODS. Po pětileté přestávce jsem svůj příklon ke křesťanským hodnotám v politice završil vstupem do KDU-ČSL, již tehdy representoval Miroslav Kalousek a hlavně pár mně blízkých lidí z komunální politiky. S nástupem tragického předsedy Čunka jsem zvolil taktiku „zalehnutí na matrace“ s tím, že dokud nebude ostuda neúnosná, tak vydržím v ústraní. Kdyby Kalousek nevymyslel TOP 09, patrně bych byl členem lidové strany dodnes. Jak již vyplývá z předchozí věty, mojí poslední štací byla TOP 09, kterou mi bylo ctí na nejnižší úrovni spoluzakládat. Postupně jsem se však ze všech funkcí stáhl a zjistil jsem, že už vlastně v žádné straně být nechci.

Co z toho kdo o mně usoudí, je otázka přístupu. Někomu stačí si v novinách přečíst a titulek a je schopen ostrého názoru. Někdo si přečte i samotný článek a názoru schopen není, natož ostrého. Rád proto používám toto moudro z myšlenkové bažiny, jež se rozprostírá na hranici mezi psychologií a sociologií: Je jednoduché odsoudit lidi za to, co dělají. Snažit se ale pochopit proč to dělají, bývá natolik složité, že se společenský diskurz až příliš často odvíjí jen na základě odsudku.

Až donedávna jsem zastával názor, že i v komunální politice je poctivější identifikovat se s nějakou politickou stranou, než brnkat na strunu lidového odporu vůči stranám a vydávat se za lepšího na základě toho, že jsem „nikdy nebyl a nebudu v žádné straně“. Za druhou částí této konstrukce si i nadále stojím, ale po svých zkušenostech čtyřnásobného straníka jsem dospěl k názoru, že k tomu, aby člověk mohl působit v komunální politice jako osobnost vyznávající nějaké hodnoty, není potřeba partajní legitimace.

Wikipedie, kterou zdejší akademický svět nesnáší a neuznává, ale jejíž chybovost není údajně větší než u proslulé Encyklopedie Britannica, definuje motivaci takto: Motivace usměrňuje naše chování a jednání pro dosažení určitého cíle. Vyjadřuje souhrn všech skutečností – radost, zvídavost, pozitivní pocity, radostné očekávání, které podporují nebo tlumí jedince, aby něco konal nebo nekonal. Musím říci, že jako zdůvodnění pro to, proč si nehniju v ulitě vlastního domu a proč mám chuť páchat obecné blaho, je to výstižné.

Pro úplnost bych ovšem definici svévolně doplnil, že mě motivují i negativní pocity, smutek a skepticko-realistická očekávání. Ke všemu má člověk žijící v Březnici a na Bozeňsku nesčetně důvodů. Kdo mě zná nebo kdo se podívá do sekce tohoto webu "O autorovi", tak mu pravděpodobně dojde, že mám určité osobnostní, odborné a praktické důvody, proč nestát stranou dění ve své obci. Ostře vnímám rozdíl mezi žitím a bydlením. Žít pro mě znamená (mimo mnoha dalšího) být součástí komunity - mít povědomost o tom, kde jsem, znát svoji obec a její historii, znát v mezích možností její obyvatele, účastnit se jejího života a v neposlední řadě nabídnout této komunitě svůj kapitál (znalosti, schopnosti, kontakty a zkušenosti). Bydlet pro mě znamená mít v podstatě kdekoli svůj příbytek, okolí "řešit" jen potud, pokud se mě nějak bezprostředně dotýká, angažovat se jen tehdy, když se mi to hodí; takto lze přežívat v podstatě kdekoli, aniž by po sobě člověk zanechal něco víc než komunální odpad a odpadní vody.

Mám toho poměrně dost za sebou. Byl jsem členem čtyř politických stran (ejhle, pán je politický turista!). Byl jsem aktivistou a ve věrohodné poloze jím zůstávám. Působil jsem v komunální politice. Pracuji pro desítky obcí od Slavonic po Černošice. Pracuji v místní akční skupině, nejlepší představitelné organizaci zaměřené na rozvoj regionu. Jsem zdejším patriotem v definici rodáka používané radním MUDr. Jiřím Beranem - rodákem se podle ní člověk stává. Vystudoval jsem regionální rozvoj a veřejnou správu, nikoli z nouze či mladické nerozhodnosti (co bych asi tak vystudoval, aby tam nebyla matika???), ale ze zájmu o obor. Nejspíš mám své obci co nabídnout a tudíž tak činím, dalek upoceného usilování o jakýkoli post v místní samosprávě, dalek všeználkovského povýšenectví.

V tomto duchu se budou odehrávat všechny články na tomto blogu. Nebudou se vždy vztahovat k aktuálním tématům, což je asi prohřešek proti obecným bloggerským pravidlům, ale vždy budou nastiňovat můj pohled na danou věc. A taky budou dodržovat snesitelnou délku, kterou na základě tohoto pojednání stanovuji jako maximálně 444 slov.